Jitka Matoušková - rozhovor s hráčkou

 Zhruba po měsíční přestávce na našem webu jsem požádal o rozhovor další hráčku. Jitka Matoušková oslavila na začátku července své 27 narozeniny. Za redakci našeho webu ji přejeme vše nejlepší, hodně spokojenosti a co nejlepší sportovní výsledky.

 Jitko, jak by jste se představila našim fanouškům? 
Narodila jsem se 1. července 1981 v Jindřichově Hradci do fotbalové rodiny. Se sportem jsem tedy musela nevyhnutelně začít i já :-). A to již hned po narození, kdy jsem svědomitě trénovala zejména svoje hlasivky a nervy rodičů :-). Hned jak to bylo možné, jsem jezdila na fotbalové tábory na Klepák a utužovala kladný vztah ke sportu, což mě neopustilo dodnes. Postupně jsem prošla 5. ZŠ v J. Hradci. OA TGM v J. Hradci, Státní jazykovou školou při OA TGM a v současnosti se připravuji na poslední ze tří státních zkoušek na PF v Č. Budějovicích (obor AJ -NJ pro ZŠ) z pedagogiky a psychologie, které proběhnou na přelomu srpna a září 2008. Pokud vše dobře dopadne, tak bych poté měla nastoupit na jedné jindřichohradecké ZŠ a vyučovat cizí jazyky na 2. stupni.

Co Vás přivedlo k házené a jaká byla Vaše dosavadní hráčská kariéra?
Házenou jsem začala hrát zhruba ve 3. nebo 4. třídě současně s basketbalem (cca 1 rok jsem chodila na házenou i basket, pak zvítězila házená a věřím, že toto rozhodnutí bylo správné), kdy přišel Jan Dvořák na základní školu dělat nábor dívek na házenou. Tehdy se nás přihlásila velká spousta, bohužel z mého ročníku nikdo nevydržel déle než do mladších dorostenek. Asi od starších žaček jsem začínala občas hrát i za vyšší kategorie a za ženy jsem nastoupila už asi v 15 letech, kdy se hrálo o postup do tehdejší extraligy, v níž naše družstvo působilo 2 roky pod vedením M. Vopelky a následně J. Dvořáka. Dá se říci, že od té doby jsem za ženy nastupovala pravidelně. Přišly též nabídky z jiných klubů (např. Brno, Ostrava, Veselí n. Mor., Písek, Cheb atd.), ale kvůli studiu a hlavně vynikající partě jsem zůstala v J. Hradci. Od ml. dorostenek jsem měla také čest obléci reprezentační dres pod vedením např. J. Gogola nebo P. Koutného. Vrcholem bylo pak ME hráček do 18 let v Německu. Co se týče zranění, tak asi nejhorším zraněním byla komplikovaná zlomenina palce pravé ruky s následnou operací a zpevnění dráty, zlomené žebro, vleklé problémy s levým kotníkem a přechozená viróza před pár lety (výsledkem byla arytmie atd.) , díky čemuž dodnes chodím na pravidelné preventivní kontroly, ale podle všeho je již vše v pořádku.

Hrajete na postu střední spojky, bylo tomu tak vždy nebo jste hrávala i jinde? Na drese máte číslo 8, má pro Vás osmička nějaký význam?
Většinou jsem hrála buď střední nebo levou spojku, pravou spojku jen velmi zřídka. S osmičkou na zádech nastupuji až od ženské kategorie, kdy na mě víceméně toto číslo zbylo. Dříve jsem nosila na drese č. 2, 9, 10. Nějaký hlubší význam pro mě osmička sice nemá, ale asi bych ji už nevyměnila.

 V týmu TJ Házená Jindřichův Hradec hrají dvě hráčky shodného příjmení. Vy a Iveta Matoušková. Někteří fanoušci si myslí, že jste sestry, jak to tedy je?
Opravdu je to tak, že mnozí neví, jak to s námi je. S Ivetou sice sestry nejsme (i když by to někdy určitě nebylo na škodu), ale někdy tak na sebe pokřikujeme a když vidíme někoho z „našich“ rodin, tak k tomu musíme připojit nějakou peprnou poznámku. Máme dokonce i rozdělené pomyslné role – Iveta má svaly, já mám čáry :-) - ale to jen v případě krajního ohrožení jedné z nás :-)

 V Jindřichově Hradci jste zažila postup do WHIL a následně nováčkovou úspěšnou sezónu. Co pro Vás bylo nejtěžší po postupu do vyšší soutěže?
Velmi těžká byla první část letní přípravy v červnu a pak samozřejmě utkat se s nejlepšími týmy soutěže – Michalovce, Šala atd. Tento ročník byl hlavně o nabírání zkušeností, protože naše družstvo je velice mladé a muselo si zažít jak prohry velkým rozdílem, ale i smolné prohry o 1 či 2 branky. Unést takovéto prohry bývá někdy hodně těžké, když víte, že se vyhrát dalo.

Jaké byly Vaše dojmy z uplynulé sezóny? Co Vás nejvíce potěšilo, a naopak co Vás zklamalo?
Určitě největší zážitek je spojen s každým domácím utkáním, kdy nás naši fanoušci neúnavně podporovali od začátku až do konce. Za to jim patří obrovský dík. Mohu říci, že nikde jinde takové obecentsvo nemají v ČR ani v SR. Další pozitivní věcí bylo, že právě v domácích utkáních se nám podařilo hodně potrápit a mnohdy i vzít body těm nejlepším (např. Michalovce). O totálním zklamání bych asi nemluvila, konec sezony nám sice nevyšel na 100%, ale kdo by na začátku soutěže očekával 4. místo v republice... Co se týká mojí vlastní osoby, tak určitě nemůžu být spokojená s druhou polovinou soutěže, kdy jsem vlastně od ledna do konce března měla zdravotní problémy, které se neustále vracely a všechno se muselo zákonitě podepsat i na mojí výkonnosti.

Pomalu se blíží nová sezóna, první část letní přípravy je za Vámi, můžete nám popsat, jak probíhaly tréninky?
Doufám, že nevyzradím nějaké státní tajemství, když napíšu, že se jezdilo téměř každý den v týdnu na kole v okolí J. Hradce a střídavě se běhalo v Jindřišském údolí po dobu 3 týdnů, po kterých následuje 5 pauza (ale i během této doby neleníme a něco pro udržení kondice děláme), po níž přijde na řadu druhá část letní přípravy. Její náplň je pro nás hráčky však zatím tak trochu zahalena tajemstvím. Tak se necháme překvapit a budeme se snažit přípravu absolvovat všechny celou a hlavně ve zdraví, abychom se mohly s našimi fanoušky začátkem září opět v plné síle setkat ve sportovní hale.

Všichni fandové už se nedočkavě těší na novou sezónu, chtěla byste jim něco vzkázat?
Určitě! Přála bych jim dobré zdraví, pevné nervy, silné hlasivky a neúnavné dlaně, které nám všem v loňské sezoně tolik pomohly. Doufám, že jim tohle všechno a možná i něco navíc vydrží a opět ukáží, že jsou široko daleko nejlepší.

 Jitko, děkuji za rozhovor a přeji co nejvíce vstřelených branek v dalších zápasech.

VBK