Kateřina Krupicová: Mým současným cílem je být stabilním článkem v družstvu.

V následujících několika článcích bych vás rád seznámil s hráčkami TJ Házená Jindřichův Hradec. Jako první jsem o rozhovor požádal nejmladší hráčku družstva žen Kateřinu Krupicovou. Zcela právem je trenéry i laickou veřejností považována za velký talent a naději jindřichohradecké házené. Katka v uplynulé sezóně pravidelně nastupovala ve dvou družstvech. Kromě žen táhla tým starších dorostenek, kde v průběhu soutěže soupeřila o první místo v počtu vstřelených branek s píseckou hráčkou Ivetou Luzumovou.

Katko, můžeš se pro začátek ve stručnosti představit?
Všechno to začalo r. 1990. Jako malá jsem malovala a věnovala se sportu. S rodinou bydlím v Jindřichově Hradci. Nyní studuji víceleté gymnázium v JH, kam již chodím šestým rokem. O vysoké škole nemám konkrétní představy, ale zatím se mi nejlépe jeví ekonomie.

 Přejděme k házené. V kolika letech jsi začala hrát a kdo Tě k tomuto sportu přivedl?
Házenou jsem začala hrát v 9 letech, poté co jsem skončila se sportovní gymnastikou, které jsem se věnovala 4 roky. Když jsem se rozhodovala, čím bych se měla zabývat dále, věděla jsem pouze, že by to mělo být něco s míčem. Míčové hry jsem měla a mám ráda. A protože v Hradci nebyl příliš velký výběr, tak mě mamka přihlásila právě na házenou.

 Pamatuješ si na svůj první zápas a první vstřelenou branku? Pokud ano, můžeš se s námi o své vzpomínky podělit?
Na svoji první branku ani zápas si nepamatuji. Vím pouze, že to bylo na hřišti na Boubelovce, kde jsme v tu dobu trénovaly. Při nástupu k zápasu jsme ani nevěděly, kde kdo bude hrát. Když jsme se ptaly trenéra, tak mi p. Dvořák řekl, ať jdu na střední spojku, a ten post mi zůstal až dodnes.

 V letošní sezoně jsi hrála ve dvou družstvech. Ve starších dorostenkách jsi byla tahounkou týmu. Jak bys zhodnotila uplynulou sezónu starších dorostenek. Jaké vidíš klady a zápory, případně rezervy týmu?
Ve starších dorostenkách je především problém s nedostatkem hráček. Základ družstva tvoří ročník 90, kde jsme 4 hráčky + brankařka. Ostatní holky, ať už z jakýchkoliv důvodů, nechodí na tréninky a pouze se dostaví někdy na zápas, podle toho to také často vypadá. Musely jsme se tak doplňovat hráčkami z ligy mladších dorostenek, kterým za to patří díky. Projevovala se proto často nesehranost, nešly hrát téměř žádné signály, protože je hráčky neznaly, hra tak byla často stereotypní. Cílem letošní sezóny bylo udržet v tomto složení ligu, což se nám podařilo. Účast do další sezóny jsme si již téměř zajistily na podzim. V jarní části se nám moc bodů uhrát nepodařilo, a tak jsme skončily až na 8. místě. Příčinou toho bylo jednak zranění Petry Březinové, naší jediné brankařky, která se již podrobila operaci kolene, a také to, že já jsem často nemohla hrát kvůli zápasům WHIL, poté bylo holek doopravdy málo...
Tento ročník byl také posledním pod vedením p. A. Dvořáka. Náš trenér se letos rozhodl skončit. S holkami nás trénoval celých 6 let a v podstatě nás vychoval. Chtěly bychom mu za to poděkovat a doufáme, že na nás bude rád vzpomínat...

Na drese máš číslo 23. Proč? Má nějaký význam nebo jen na Tebe zbylo?
Pouze zbylo.. Jak jsem zmiňovala, tak dorostenek je málo a složení hráček se často měnilo, a tak se i s dresy často muselo šachovat. Jednou na mě vyšlo 23 a od té doby jsem si ho oblíbila a ponechala si ho i do žen.

 Od trenéra Kumpána jsi dostala příležitost zahrát si v družstvu žen. Snad pro každého sportovce je určitým cílem zahrát si nejvyšší soutěž ve své zemi. Určitě je velký výkonnostní rozdíl mezi ligou starších dorostenek a WHIL. Bylo pro Tebe těžké zapadnout mezi starší zkušenější hráčky?
V družstvu žen je výborný kolektiv, a tak nebylo těžké zapadnout. Výkonnostní rozdíl byl znát hodně. Ve WHIL je všechno rychlejší a tvrdší, je těžké se prosadit. Je tam mnoho zkušených hráček. Na zápasech žen a dorostenek je také nesrovnatelná atmosféra. Zatímco ve WHIL je hala zaplněná, tak na dorostenky chodí pouze někteří rodiče a pár fanoušků. Ve WHIL se také musíte prát o každý míč a sebemenší chyba je okamžitě potrestána. Rozdíl je samozřejmě i v přístupu hráček a všech okolo.

 Jaká chvíle byla pro Tebe ve WHIL nejradostnější a naopak co Tě nejvíce zklamalo?
Radostných okamžiků bylo hodně. Největší osobní radost jsem měla po zápase se Slávií, kde si mi podařilo proměňovat šance. Radost mám ale pokaždé, kdy dostanu příležitost zahrát si s družstvem před naším výborným publikem. Zklamal mě průběh play-off, kdy se nám nepodařilo uhrát ani jeden bod.

Stále mám před očima třetí zápas o třetí místo se Slavií Praha. V prvním poločase jsi dvakrát po sobě sebrala soupeřkám míč a z protiútoku vyrovnala na 10:10. V tu chvíli hradecká hala doslova bouřila radostí. Byly tyto úniky dopředu natrénované, součástí taktiky nebo to prostě jen vyšlo? 
Vyšlo to. Soupeřky zazmatkovaly a já jsem z toho pouze těžila. Jsou to neopakovatelné zážitky, když běžíš sám na brankařku, hala najednou ztichne a po vstřeleném gólu jakoby explodovala. Moc si toho vážím.

 V 17 letech sis zahrála WHIL, jaké máš další sportovní cíle, případně kdo je Tvým sportovním vzorem. Je nějaký klub v Evropě, za který by sis jednou ráda zahrála? Pokud ano, tak proč?
Mým současným cílem je být stabilním článkem v družstvu, prosazovat se střelecky a dosahovat s družstvem úspěchů. Sportovní vzor ani vysněný klub nemám.

Úspěšná sezóna skončila. Blíží se prázdniny, jak se chystáš odpočívat?
Na odpočinek moc času nebude. Teď po sezóně jsme již začaly část letní přípravy, kde jezdíme na kole a běháme. Budeme mít volno 5 týdnů, kdy ale budu mít většinou stále povinnosti ve škole. Zbytek času se chystám strávit s mými blízkými.

 Chtěla bys na závěr našeho rozhovoru něco vzkázat fanouškům jindřichohradecké házené?
Nelze říct nic jiného než, že jsou skvělí! Atmosféra jako v Hradci není nikde jinde. Doufám, že nám zachovají přízeň i do další sezóny.

Katko, děkuji za rozhovor a přeji hodně sportovního štěstí do další sezóny.

VBK